Vedli: Pepa, Kuba, Radovan, Sebastián, Matyáš

Na puťáku nás bylo 15; na táboře, po příchodu nováčků – přestárlých malých svišťů – celkem 19. Puťák trval 9 dní a navazující tábor 8 dní.

Stejně jako předchozí rok jsme dva společné týdny započali vandrem. Nechali jsme se dovézt do Slavonic, odkud jsme se vydali za putováním po České Kanadě. Měli jsme obrovské štěstí, že až na předposlední den nepršelo, avšak i to bylo draze vykoupeno. Trmáceli jsme se v úmorných vedrech a při vaření jsme byli nuceni dbát extrémní pozornosti kvůli vysokému riziku požárů. V průběhu cesty jsme strávili jeden den v Albeři u Johančiny sestry Františky, jež se o nás s manželem velice laskavě starala. My odpočívali u lezení po skalách a na břehu rybníka Osiky. Dále jsme pokračovali přes Landštejn, Markův kámen, Ratmírov do Jindřichova Hradce a dále podél Nežárky k Třeboni a zpět směrem k táboru. Nicméně po týdnu chůze a vydařených sportovních výkonů jsme konečně dorazili do našeho cíle, jenž do té doby náležel malým Svišťům. Ve dnech relaxace jsme přijali nové členy, pomohli se závěrem malosviští táborové hry či připravili táborák, abychom nakonec sami přebrali vládu v táboře.

Tématem naší táborové hry byl Joker, tajemná postava známá z filmů o Batmanovi. Jelikož se však jeho aktivita projevovala především v noci, byl přes den čas na klasický táborový život, i když jej provázela značná únava a chaos (rozesetý právě Jokerem a jeho posluhovači). Zloduch byl nakonec, jako obvykle, poražen a tak i tento tábor skončil v klidu, míru a v olympijském duchu. Víc než kdy dřív zněly hlasy, že jeden týden tábora je málo a že příští rok musí být tábor delší. Uvidíme.

Kuba

K táboru je třeba dodat, že spolu s Ivou jsme provedli (poslední dva dny tábora) důkladnou inspekci. Neshledali jsme podstatných nedostatků. Ba naopak. Tábor byl přímo vzorový; všude pořádek, výborná strava, pěkný program a nadšení maníci i kapitanát. Řekl bych, že byl veden s daleko větší péčí než za našich dob.

Plk