Puťák 2022

Kapitanát nikdy nenadává. A když už, tak z nějakého důvodu! Inu přihodilo se, že jsme prvního července zaveleli: “Do Prčic!” a taky se tomu tak stalo. Okolí městečka Prčice nabízí vskutku krásnou krajinu, pro vandr dvaceti maníků a děben ideální. Putovali jsme směrem na východ. Svišti neměli ponětí, kam že to vlastně směřujeme, když Chobot u Blatna ležel na jihozápad od naší výchozí polohy. Naše kroky nás totiž vedly k Pacovu, do luk a luhů nám tak dobře známých!

Jednou z nejhezčích a nostalgicky nejtěžších zastávek opravdu byla návštěva v Ondřejkách u Pacova, pozdrav se Svitáky a přenocování na místě, které bylo naším táborovým domovem už více než 20 let. Ačkoliv naše cesta musí pokračovat, tahle louka bude vždy mít zvláštní místo v našich srdcích. A tak ten večer, při této zvláštní příležitosti, byly taky vyhlášeny nové družinky, ve kterých budou letos svišti přežívat.

Dalšího rána, byť nás již několika dny pochodu zmožené svalstvo notně táhlo, jsme museli trochu pospíšit, abychom stihli vlak z Obrataně a následný přestup v Táboře. Z toho se vyklubal úprk na pomezí chůze a běhu – 8 kilometrů celý oddíl s veškerou batožinou zvládl urazit za necelých 80 minut! Na nádraží nám zbyla dlouhá chvíle a otrávené výrazy Svišťů, kteří až v tu chvíli poznali, že zas tak nutný ten běh nebyl.

Druhá část puťáku tedy odstartovala v Písku, kde se Svišti na chvíli rozprchli, aby za přidělené peníze nakoupili čerstvé zásoby jídla. Kapitanát opět nedal zvídavému Svišti pokoj, pochod totiž směřoval na sever podél řeky Otavy namísto severozápadu, kde ležel náš cíl. Odměnou za všechny meandry, zařízlá údolí a kopřivy nám byla dvě krásná trampská tábořiště přímo u vody, která jsme využili jako své noclehárny – jedno z nich dokonce s luxusním výhledem na hrad Zvíkov! Skupina statečných dokonce přeplavala vodu a hrad téměř dobyla.

Pak už zbývalo jen pár dní chůze, než jsme zahlédli pět bílých tee-pee na obzoru…

 

Tábor 2022 CHOBOT

Svišti letos  rozbili základní tábor v novém prostředí. Čekala je neznámá krajina, kultura a nezměrná dobrodružství, o kterých se bude vyprávět v legendách. Odysseus jako první přivítal naše poutníky a jeho slova a příběhy otevřela srdce svišťů k věcem tak velikým, že se dosud nikdo z nich ani neodvážil o tom uvažovat. Doma byli jejich činy už dávno dobře známy, byli prohlášeni za ochránce čarokraje, amatérské hasiče Ondřejských lesů, za hrdiny, kteří přežili nejen inkvizici ale i pobyt v Gulagu. V těchto nových krajích byl však jejich štít čistý, a tak po rozpravě s Odysseem se rozhodli zamířit výše než kdy dřív. Hned první den tedy zamířili až ke kořenům Olympu, aby uvedli sami sebe do povědomý bohů.

Áres bůh války se jako první rozhodl otestovat jejich vůli a sílu, ale mimo jejich schopnost boje ho zaujala i jejich strategická mysl. Společně s Athénou se rozhodli si sviště prověřit.

Nejcennější věc na této zemi je přízeň bohů. Tak to alespoň platí pro smrtelníky. Rozmary bohů se mohou velmi lišit ale tentokrát byli snadné pochopit. Boj o území mezi Artemis, bohyní lovu, Apollonem, bohem slunce a Poseidonem, pánem všech moří, otřásal celou zemí a pro sviště se tím vytvořila jedinečná příležitost prokázat se hned před třemi bohy Olympu.

Odysseus nezapomněl na dobrodruhy které potkal a když se nechali zlákat půvabem sirén, neváhal aby je z pasti vysvobodil. Stále bylo potřeba tyto bestie dostat pryč od pobřeží, ale s Orfeovou písní to svišťům šlo jako od ruky.

I po tak krátké době si svišti některé bohy velmi oblíbili. Doposud se však setkali jen s některými z bohů a jejich spory byly převážně pozemské a povrchní. Jak daleko by ale takový bůh zašel, kdyby mu na výsledku opravdu záleželo? Na tuto otázku najdou svišti více než jednu odpověď a záleží jen na nich, jak se k tomu postaví.

Svišti byli nuceni vydat se do podsvětí, aby zachránili své tři padlé kormidelníky. Zabytí Hádem a Poseidonem při duševní krizi, čekali na druhém břehu řeky Stix, až Charona svišti uplatí, až své duše osudu v sázku dají a své družinky tak zkompletují.

Krása a vášeň Afrodity je nakažlivá nejen mezi smrtelníky. Její ztráta daru od Ára mohla rozpoutat nevídanou zkázu. Ze strachu z rozhněvání boha války, tak raději rychle sháněla náhradu…

Prý si nikdo nezachová zdraví rozum jde-li o lásku. Ani svišti si nezvládli uhlídat své emoce, když je zasáhl šíp z Erotova luku. Své právo svatební však budou muset obhájit před zraky lidí i bohů. Nutno však říci, že v den svatby se toho může hodně stát. Nikdo neví přesně co se stalo v onen den. Ví se jen, že na Olympu bylo slyšet mnoho modliteb, a že mnoho bohů bylo žádáno o laskavost.

Vše se zvrátí v chaos, je-li u kormidla Dionýsos, bůh hojnosti oslav a vína. I vzpomínky svišťů jsou rozmazané a připomínají spíše vzdálený sen. Den a noc se v jedno slijí, bohové se řádně zlijí a svišti čas opomíjí. Oslavy svateb byli ohromné, tak ohromné, že jen jeden z bohů byl druhý den schopen jednat. Ne však proto že by zůstal střízlivý, ale spíše proto, že pro něj to byla prostě jen další párty.

Troufalost smrtelníků se ukázala v ohromné míře, když Marsyas vyzval na souboj samotného Apollona. Ten výzvu přijal a koncem dne dal všem smrtelníkům jasně najevo, že on je pánem ve své říši. Dokonce i Afrodita si našla svou sokyni v podobě krásné Psyché. Její osud zvládli svišti ještě zvrátit, ale osud nadaného satyra byl již zpečetěn.

Nikdo není dokonalý. Vždy se musíme spokojit jen s některými vlastnostmi v lidech kolem nás. Která vlastnost je ale ta nejdůležitější? Je to láska, emoce ze všech nejtajemnější a nejčistší? Věrnost, která nesmí chybět žádnému z velikých hrdinů z legend? Nebo moudrost, která oplývá každého správného vládce, který kdy změnil dějiny k lepšímu? Všechny tři vlastnosti tak důležité a přeci je málokdy naleznete pohromadě. Taková byla podoba sporu, jenž se rozvířil mezi Afroditou, Hérou a Athénou. Tento spor museli svišti rozsoudit, dojdou však ke stejnému názoru?

Po uvíznutí v minotaurově labyrintu musel sviště opět zachránit Odysseus. Že by se v nich zmýlil? Jejich sláva se po světě lidí šířila, ale sláva mezi lidmi je pomíjivá a zdaleka nedosahuje božských výšin.

Héra, bohyně rodiny, připravily sviště na žití jen z těch nejnutnějších zásob. Ona totiž viděla že se jejich cesta blíží ke konci, ale před jejím cílem je čeká část nejnáročnější.

Zvěsti o velké události dnes dosáhli svištích uší. Rozpravy bohů, které ještě nikdy nebyli tak nadšené a napjaté, jako tento den. Budou pozváni i svišti? Najdou cestu až k mytologickým kořenům Olympu, kde lidé nejblíže jsou k božským síním? Jejich poslední cesta brzy započne, avšak nebude to cesta přímá a je jen na nich, jestli to stihnou v čas.

Myslím že je snadné říci, že letošní tábor všechny trochu děsil. Přeci jen nikdo z nás ještě nikdy nezažil sviští tábor jinde než v Ondřejkách a každého naplňovala směs strachu, ale i vzrušení pro nové zážitky na novém místě. Můžu asi v klidu říct, že letošní tábor byl důkazem toho, co jsme si říkali s nejistým hlasem celý rok. Důkazem, že dokud jsme společně, tak to vždycky zvládneme. Že nehledě na to, kde jsme, co všechno se změní, nebo jaké pohromy na nás bohové sešlou, si to stejně všichni užijeme a nakonec si z toho odneseme jenom to dobré. Tohle nám dokázala loňská vichřice, letošní nová louka, a já se nemůžu dočkat, jaké peklo nás čeká příští rok, protože na konci dne se z toho pekla vždycky vyklube závěrečný táborák.

Za kapitánát velkých svišťů,

cpt. Čenda a cpt. Dodo